Slepé střevo se operuje na každé vrátnici…

Tuto větu jsem slýchávala ještě za svobodna… A to už je hodně dávno. Podle tohoto rčení je operace slepého střeva naprostou banalitou a není potřeba jí věnovat příliš pozornosti. Lze ji dělat prakticky poslepu… To by zde ovšem nesměl být náš známý pan Dr. Cvach. Ten se zase jednou vyznamenal… Tentokrát se jednalo o mladého muže, říkejme mu třeba Pepa.

Pepa byl zdravý, dobře stavěný muž, který navštěvoval několikrát týdně posilovnu a hlídal si i množství proteinů ve stravě. Očividně se mu to dařilo. Měl vysportovanou postavu a byl ve výborné fyzické kondici. Jednou jel na pohotovost s bolestí v pravém podžebří. Běžně by se předpokládalo, že se jedná o žlučník. Jenže to bylo hodně vysoko uložené slepé střevo. Jak se tam dostalo, to nikdo neví, v každém případě musela být provedena akutní operace. Místo úlevy a rekonvalescence však začala noční můra. Zdravotní stav Pepy se velmi rychle zhoršoval, břicho bylo zanícené a dostavily se i vysoké horečky. Lékaři se snažili tento stav řešit antibiotikami v tabletové formě. Břicho bylo však tak zahnisané, že ho museli opakovaně čistit. Horečky dosahovaly 40 stupňů a byly jen velmi těžce zvladatelné. Naštěstí zasáhla jeho manželka, která byla shodou okolností zdravotní sestřičkou. Díky ní se změnila medikace a začal se podávat penicilin nitrožilně.

To zabralo a zdravotní stav našeho pacienta se začal obracet k lepšímu. Bohužel díky tomu mu změnili medikaci a přešli zpět na lékovou formu. Vzhledem k tomu, že se stále nepodařilo dostat pod kontrolu hnisající břicho, muselo být znovu provedeno snad už třetí nebo čtvrté čištění při plném vědomí.  Situace se opakovala – vysoké horečky, zásah manželky s následným přechodem k nitrožilnímu podávání léčiv.

Když se Pepa trochu vzpamatoval, přišla za ním lékařka s vysvětlením, že ke komplikacím takového rozsahu došlo, protože měl velmi oslabenou imunitu. Poté, co jí vysvětlil, že minimálně 10 let neměl ani rýmu, tak celkem neochotně připustila, že zřejmě došlo k chybě na sále. Když odcházel z nemocnice, bylo mu řečeno, že k tak závažným komplikacím došlo z důvodu vysokého procenta tuku v těle. Znám ho osobně a mohu odpřísáhnout, že holub má na sobě více tuku než měl Pepa…

Je smutné, že jsou pacienti vystavováni něčemu takovému. Co se tenkrát na sále stalo, to ví jen ti, kteří u toho byli. A ti to nikde povídat nebudou. Když ke mně Pepa po tomto zážitku přišel, byl sotva poloviční a bez energie. Zvažoval plastiku břicha, protože po těch mnoha zákrocích měl v břiše v místě jizvy velký důlek. Tolik bolesti prý nikdy nezažil. Věřila jsem mu to… Zvažoval žalobu na nemocnici, ale tu by musel podat do dvou let od zákroku, což nestihl, takže je to promlčené. Za nahlédnutí do zdravotní dokumentace si nemocnice prý účtuje deset tisíc. Dnes už je opět ve své vynikající fyzické kondici a snaží se na to všechno zapomenout. Jizva na břiše mu tuto noční můru však bude připomínat po celý zbytek života.

Jsme jenom lidé a každý někdy chybujeme. Problém ale je, když se ta chyba týká zdraví. Operatér možná jen neměl svůj den. Říká se, že když nejde o život, tak jde o h……Humor přechází v okamžiku, kdy o život opravdu jde.

Hezký den

Lidka